Hudba

Za podnětný zdroj inspirace můžeme doporučit sbírku Lidových písní z Hustopečska z r. 1950, příp. 2. vydání nazvané "z Hanáckého Slovácka", kde jsou zaznamenány autentické nápěvy z konce 19. století.

____________________________________________________________________________________________________________

Zpěv doprovázel lid po celý rok. Sloužil jako forma zábavy, neboť jiných prostředků nebylo. Každé období v roce mělo své písně, které zněly z polí, z vesnic i z jednotlivých stavení.

Při různých společenských událostech nesměli chybět lidoví muzikanti. Složení kapely bývalo různé, podle příležitosti a obce. Při některých příležitostech hrával jen houslista sám. V plném obsazení kapelu tvořily dvoje housle, klarinet, cimbál, violoncello nebo kontrabas. Této muzice se říkalo dřevěná, nebo po nástupu plechových nástrojů i stará muzika. Postupně plechová muzika původní dřevěnou vytláčela. Určitým mezistupněm byl štrajch – smíšené složení plechových a dřevěných nástrojů.

Lidové písně v regionu hanáckého Slovácka zapsané nemají jednotný melodický ani harmonický základ. Pro obce, kde se hovoří slováckým dialektem, jsou do určité míry typické písně mollové. Jestliže v zápisech písní z oblasti sousedící s Podlužím není vůbec patrný vliv sousedství, pak například na Ždánicku se sousedství s Kyjovskem v písních odrazilo. I když v nářečí obcí na Ždánicku jsou patrné hanácké prvky, lidové písně zde zapsané mají výrazné rysy své příslušnosti ke Slovácku. Naopak Kloboucko a některé obce na Ždánicku (Lovčice, Žarošice) více odrážejí vliv hanácké, ale někdy i české lidové písně. Dokládá to nejen nářečí, užívané v textech písní, ale i samotná stavba nápěvů, pro něž je charakteristická durová tónina.

Zvláštním písňovým útvarem vyprávěcího charakteru, který se vyskytuje i na hanáckém Slovácku, jsou balady. Svým vyprávěcím rysem zrcadlily okamžiky života, povětšinou smutné a tragické. Přibližují nám zašlé časy roboty, zbojnictví, tureckých válek, nešťastné lásky a smrti. Ve srovnání s jinými žánry není počet balad, zapsaných v oblasti, nijak vysoký.

Sociální písně se zabývají sociální tématikou obyvatelstva na vesnici. Jejich obsah často odráží rozhořčení nad špatnou sociální situací. Někdy dějová linie vyjadřuje klima ukončení vztahu dvou mladých lidí, kde sociální obsah vyrůstá z konkrétního prostředí. Stesk, který se textech těchto písní často objevuje, může směřovat i k objektu, kterým je okolní svět.

Pro milostné písně je kritériem pro utřídění jejich stránka obsahová. Milostné téma se objevuje ve všech žánrech. Předmětem je vždy láska dvou lidí, buď vyznívající radostně a vesele, nebo naopak smutně či tragicky. Tato skupina písní je velmi početná.

Žertovné písně zobrazují satirickým způsobem mnohotvárný život na vesnici. Téma písní je různorodé, často vystupují zvířata, která jsou spoluúčastníky veselých historek lidí. Z hlediska nápěvu je pro žertovné písně typický dvou- i čtyřčtvrteční takt.

Svatební písně sehrávají v průběhu svatby důležitou obřadní úlohu. Každé fázi svatby odpovídala určitá píseň nebo písní několik. Zejména první den svatby míval odedávna pevnou organizaci a řád, v němž měl zpěv a hudba nezastupitelné místo. Stejně jako ostatní průběh řídil starší mládenec a starší družička i pořadí zpívaných písní tak, aby celý rámec svatby vhodně dotvářely. Byly také doprovodem k tanci nebo k tanečním hrám. Předznamenáním svatby byla svíca, při níž zpívaly kamarádky a družičky píseň na rozloučenou.

Zavádka je slavnostní hodový tanec, který dodnes představuje ve většině hanáckoslováckých obcí vyvrcholení hodů. Funkcí je tancem obřadním a náleží k tancům společenského a společensko-ceremoniálního charakteru. Jedná se o tanec kráčivý. Písně jsou tříčtvrtečního taktu. Ještě koncem devatenáctého století je doprovázela výlučně dřevěná muzika. Někde zpíval houslista, někde celá muzika, jinde chasa. Zavádkové písně se zpívají volně. Dnes doprovází zavádku výlučně dechová hudba za zpěvu mužáků. Zpravidla na shodný nápěv se v každé obci zpívají poněkud jiná slova.

Skočnou je nazýván skočný mužský tanec prestižního rázu. Je to starobylý tanec, jehož původ sahá hluboko do minulosti. Jednotliví tanečníci se v něm snaží co nejvýše do taktu vyskakovat a tlesknout přitom na podpatek pravé nebo levé nohy. Skočná je rozlišována ve třech podobách – chlapec skáče před muzikou sám; chlapec vyskakuje s pomocí dívky; chlapec vyskakuje za pomoci dvou dívek. Skočná se tančívala především v době hodů, ale není vyloučeno, že se tančívala i při jiných příležitostech. Skočná zanikla na hanáckém Slovácku po zániku dřevěné muziky. Mívala pevný řád. Chlapci předstupovali před muziku jednotlivě a každý přitom zazpíval jednu sloku. Nápěv muzikanti zopakovali, přičemž chlapec skákal jedním z uvedených způsobů. Popěvky ke skočné si chlapci často vymýšleli. Některé slovní improvizace měli život krátký, jiné se ujaly a byly mezi mládeží oblíbeny. Chlapci při skočné dokazovali nejen um taneční, ale i pěvecký. Téma písní je velmi široké. Zpravidla jde o texty žertovné. Velký počet skočných má milostné téma. Skočné se nehrají příliš rychle, vzhledem k povaze sólového tance. Převažují písně durové.

Písně rekrutské a vojenské jsou spojeny s rekrutstvím a odvodem na vojnu. Rekrutem chlapec se stával, jakmile mu do rukování zbýval jeden rok. V průběhu tohoto roku požívali rekruti mezi vesnickou chasou výsadního postavení. Ovládali přípravu a průběh hodů, uplatňovali svůj vliv při volbě stárků, čímž usměrňovali celoroční aktivitu vesnické svobodné mládeže. Duben byl časem odvodu neboli asendy. K odvodu odjížděli rekruti na ozdobených vozech za zpěvu. Poslední večer před rukováním byl ve znamení loučení a tesklivé náladě odpovídaly i písně, které rekruti zpívali. Z hlediska charakteru jde o skočné a písně táhlé, popř. verbuňky. Rekrutské písně mají různá témata (vzdor před odvodními úřady, rozmluva s odvodním úřadem, vztah k rodičům, vyjádření lásky k milované dívce, vojna pro chlapce jako osvobození). Mezi vojenskými písněmi jsou nejčastější písně vyprávěcího charakteru nebo formy vyznání. Mnoho písní odráží vzpomínání děvčete na milého.

Písně a tance vycházející z dětských her, soutěžení dospívajících chlapců, dívčí točení v kruhu na loukách jsou další formou lidového tanečního projevu. Pro uvedení např. klobúkový, slámkový, válení sudů a další.


Autor: Trávníček Marek (CM ŠMYTEC) 

Úprava: Stávek Lukáš (FS ZAVÁDKA Z ČEJKOVIC)